Během letošního jara s opakovanými srážkami zejména v měsíci květnu bylo vyšší využití dusíku z aplikovaných minerálních hnojiv rostlinami než v přecházejících letech s častějšími přísušky. Ještě na konci dubna vzhledem k chladnému počasí a nižším srážkám v sušších oblastech (např. v Praze-Ruzyni během dubna jen 15 mm) byla po aplikaci dusíkatých hnojiv velká část dusíku v amonné formě v povrchové vrstvičce půdy (viz článek na webu VÚRV, v.v.i. z 30. dubna). Většina tohoto dusíku se během května přeměnila na nitráty, které se po srážkách dostaly ke kořenům rostlin, což se projevilo ve zlepšení výživného stavu ozimů včetně jejich tmavšího zabarvení. Na lehčích půdách se část nitrátů proplavila do spodních vrstev půdy, ale většinou do hloubky dosažitelné během dalšího růstu kořeny rostlin. Jen na půdách s horší strukturou, s výraznějším utužením nebo nízkým pH v podorničí může být prokořenění ve spodních vrstvách omezené, což se nejvíce může projevit v nedostatečné výživě dusíkem u kukuřice, kterou pak bude nutné při plečkování přihnojit dusíkem.
Pozdní přihnojení ozimé pšenice na konci sloupkování až začátku metání má většinou již malý vliv na zvýšení výnosu a jeho hlavním účelem je zlepšit obsah bílkovin v zrnu. Účinnost této dávky dusíku je značně závislá na následných srážkách a největší přínos má u odrůd, které dosahují vysoké výnosy s nižším obsahem N-látek v zrnu. Doporučená dávka dusíku se většinou pohybuje od 40 do 60 kg N/ha, přičemž vyšší dávku aplikujeme při očekávaných vyšších výnosech zrna, po horších předplodinách (např. obilniny) a v bezorebných systémech zpracování půdy, kde bývá ve srovnání s orbou, nižší zásoba Nmin ve spodních vrstvách půdy a větší imobilizace dusíku z hnojiv mikroorganismy v povrchové vrstvě půdy. Také v případě, že po ozimé pšenici následuje ozimá řepka, můžeme na většině půd hnojit více, protože tím vytváříme lepší podmínky pro rozklad slámy a případný nevyužitý dusík podpoří podzimní růst řepky.
Častou chybou v zemědělské praxi je opožděné provedení pozdního přihnojení, kdy aplikovaný dusík při absenci srážek v následujícím období není využit rostlinami. Proto v teplejších a sušších oblastech je třeba aplikovat poslední dávku N již na konci sloupkování ozimé pšenice. Lépe působí kapalná nebo dobře rozpustná tuhá hnojiva s pohyblivými formami dusíku v půdě (nitrátová, amidická), u kapalných hnojiv je však nutné zabránit popálení porostu, zejména klasů a praporcových listů. Právě v letošním roce jsou porosty po opakovaných srážkách na popálení kapalnými hnojivy citlivější a více budou pálit i měně koncentrované roztoky hnojiv nebo aplikace damovými tryskami. Vzhledem k tomu, že nejvíce dusíku je obsaženo ve špičkách listů rostlin, je často neefektivní přihnojení porostů s popálením špiček horních dvou listů.
Při pokračujícím trendu chladnějšího počasí s častými srážkami mohou nastat u vysokých výnosů zrna při absenci pozdního (kvalitativního) přihnojení problémy s nízkým obsahem bílkovin v zrnu. Proto se dá předpokládat i vyšší rozdíl v ceně mezi potravinářskou a krmnou pšenicí. Na druhé straně pšenice pro potravinářské využití ve většině let produkujeme více než je třeba a její část je pak zkrmována s nepříznivými vlivy na životní prostředí. Z minerálních dusíkatých hnojiv je při pozdním přihnojení nejvíce používán ledek amonný s vápencem nebo dolomitem, UREAstabil, močovina a kapalné hnojivo DAM. Použití kapalného hnojiva DAM pro pozdní aplikaci je možné doporučit jen s využitím speciální techniky (aplikační hadice, trubice) nebo postřiku na list při ředění s vodou v poměru minimálně 1 : 6 a celkové dávce N do 20 kg N/ha (letos lépe do 15 kg N/ha). Ještě menší množství dusíku dodáváme rostlinám při hnojení roztokem močoviny (bez rizika do 5 %) v průběhu metání, kdy však za optimálních podmínek může být využití dusíku rostlinami 80 % i více. Vzhledem ke zvýšení pH roztoku není vhodné kombinovat s pesticidy, u kterých se může snížit účinnost.
Využití dusíku ozimou pšenicí při pozdním přihnojení je značně závislé na včasnosti a množství následných srážek. Například v loňském roce byly na stanovišti v Praze-Ruzyni velmi příznivé srážkové podmínky při hnojení na začátku metání pšenice: srážky 11 mm po dvou dnech, během 14 dní po hnojení celkem 40 mm. Proto u všech hnojiv bylo využití N rostlinami vyšší než 50 %, nejméně u močoviny (52 %) a nejvíce u DAM se Stabilurenem aplikovaným ob řádek trubicemi (67 %, graf 1, obr. 1). Na účinnost hnojení močovinou mělo příznivý vliv přidání inhibitoru ureázy (hnojivo UREAstabil). Obdobně pozitivně se projevil přídavek inhibitoru ureázy (Stabiluren v dávce 0,1 l na 100 l hnojiva) při hnojení DAM. Z víceletých výsledků polních pokusů vyplývá, že z jednotlivých forem dusíku obsažených v hnojivech byla v průměru let 2014–2020 nejvíce využita nitrátová forma (70 %), následovala močovina s inhibitorem ureázy (54 %) a nejméně amonná forma N (39 %). Hnojivem s nejvyšší účinností by teoreticky byl ledek vápenatý, ale vzhledem k nízkému obsahu N (15 %), vysoké ceně, hygroskopicitě a spékavosti při vyšších teplotách jsou možnosti jeho použití k pozdnímu přihnojení pšenice omezené. U běžně používaných hnojiv LAV a LAD je limitujícím faktorem efektivnosti hnojení využití amonné formy N, která vyžaduje opakované srážky a vhodné podmínky pro přeměnu na nitráty a jejich transport ke kořenům rostlin.
Více informací v přiložené publikaci.
Autoři: Ing. Pavel Růžek, CSc., Ing. Helena Kusá, Ph.D., Mgr. Elizaveta Watzlová
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. v Praze-Ruzyni
Příspěvek byl zpracován za finanční podpory projektů MZe ČR (NAZV QK21020155 a RO0418)
Graf 1: Využití dusíku z hnojiv zrnem ozimé pšenice (Praha-Ruzyně, 2020)
DA = dusičnan amonný (LAV), MO = močovina, Us = UREAstabil;
DAM a DAMst (se Stabilurenem) aplikovány ob řádek trubicemi
Obr. 1: Pozdní přihnojení ozimé pšenice kapalným hnojivem DAM pomocí aplikačních trubic (foto Růžek)